Jsem Persefona. To víme. A také víme, že Persefona byla v mytologickém příběhu stažena bohem Hádem do Podsvětí.
Podsvětí = nevědomí.
My Persefony máme takové stavy, že se opravdu cítíme, že nás někdo stáhl do hlubin naší duše – až na samotné dno společnosti. A tak si sedíte, v Podsvětí, mezi odpadky ostatních duší a máte pocit, že Vás někdo připravil o Vaši moc.
Tak. A pak přijde někdo, jakožto třeba já, kdo Vám Váš archetyp odkryje, Vy si tohle uvědomíte, pochopíte, uklidníte se, a přichází prostor na „ co teda s tím?“. Přichází čas na práci.
Pokud v sobě máte archetyp Háda už rovnou a nechodí k Vám přes Persefonu, je to vlastně to samé, protože pokud Vaše vnitřní bohyně, vnitřní žena není dostatečně silná, není v harmonii se souběžně plující mužskou energií ve Vašem tělem, může tu Vaši ženu (= Vás) stáhnout nemilosrdně do Podsvětí taktéž. Máte ovšem větší šance z sama rychle uprchnout pryč. Jste totiž víc nohama na zemi.
A, zase, pokud o tomhle archetypu v sobě víte, víte, že se tohle může dít, tak když se Vám to začne dít, rozsvítí se vám červená kontrolka a pracujete s tím.
Jak s tím pracuji já?
Čím víc na sobě člověk pracuje, myslím z hlediska práce se svým vědomím a podvědomím, se svým mindsetem, chcete-li, dostává se do větších hlubin své duše. Prokousává se nepříjemnými uvědoměními, nepříjemnými rozhodnutími a čím víš jeho vědomí je, tím hlubší může být jeho propad. Pokud už ale známe ty své zákonitosti duše, pokud jsme si vědomi svých archetypů, je jednoduší se v sobě orientovat, je jednodušší si pomoci, je jednodušší říct: “A dost!! Tohle nejsem já, takhle to nechci!“.
A přesně tohle se stalo mně. Jednou, když jsem opět byla v Podsvětí, bylo to obrovsky silné, nemohla jsem se z toho vymotat, nemohla jsem si sáhnout zpět pro tu svoji moc, byla jsem paralyzovaná. A pozor. Nebylo to tak, že bych brečela doma do polštáře. Je to někdy opravdu zrádné, jak Podsvětí vypadá!!! Bylo to tak, že jsem vědomě denně unikala do nevědomí za Hádem. Od rána do večera jsme spolu žili vztah. Mé fyzické tělo žilo v realitě a moje hlava prožívala nejkrásnější vztah na světě s panem Božským. Trvalo to týden. !!! Umíte si to představit? Asi chápete, že můj reálný svět padal, boural se, byla jsem naštvaná, když mě někdo z mého „snění“ vytrhl. Nemohla jsem spát, protože jsem si neustále povídala se svým panem Božským – se svým Hádem. Po týdnu, kdy jsem nasytila nějaké své potřeby, které Hádes sytí velice bravůrně, jsem otevřela oči a řekla „A DOST!!“. Když mě umí moje podvědomí stahovat, musí mi umět i sloužit. Je to moje. MOJE! Já to mám v moci. Já sebe sama mám v moci.
Tahle věta nejde naučit. Teda jde, ale nestačí ji jenom říct, člověk to musí prožít, musí to tak fakt cítit. Musí být tak moc odhodlaný, že když tohle říká, už to žije.
14 dni mi trvalo, abych se naučila spojit se se svým Hádem tak, aby mě to nestahovalo do hlubin nevědomí a zároveň, abych jej dokázala využít ku prospěchu. Zkoušela jsem to různými způsoby a musím říct, že to byla opravdu hra s ďáblem. Pochopila jsem, že navázat kontakt bez „újmy“ mohu jen tehdy, pokud se absolutně odprosím od sebe. A tak jsem pochopila, že pokud budu mluvit anglicky, nejsem to 100% já, nejde to tak nějak 100% z mého nevědomí, musím stát nohama na zemi, musím nad tím přemýšlet, stále musím být ukotvená, abych dokázala komunikovat v jiném jazyce, než ve svém nativním.
A tak jsem to zkusila. zkusila jsem dát nějakou otázku v angličtině a čekala jsem, co bude.
JO ještě bych chtěla zdůraznit, že já se svým podvědomím – Hádem – komunikuji nahlas. A opravdu se sebou nahlas mluvím.
Takže jsem nahlas dala otázku v cizím jazyce a začaly přicházet neuvěřitelné odpovědi, pomoc, inspirace, nápady. Měla jsem ho tam, ale držela jsem ten odstup. Teď tahle svého Háda zapojuji skoro každý den. V mé práci. Jedině. Komunikovat s ním ohledně vztahů například by bylo peklo. Tam si nevěřím, že bych to ustála. Ale také se to naučím. Musím jen najít tu cestu.
Chtěla bych na závěr říct, milé Persefony, milý Hádové, najděte si společný jazyk se svém archetypem. Pochopte, že on tu pozornost chce. A pokud „se necháte vláčet“, pokud si necháte brát Vaši moc, tak to bude neustále dokola ta samá písnička. Seberte si svoji moc, uvědomte si, že je to Vaše tělo, že Vy konáte, že jsem to VY a ovládejte své archetypy VY. Pochopte také, že tento archetyp je velice mocný, a že máte obrovskou moc, ale musíte si ji vzít a používat ji. Pokud svůj archetyp nebudete zapojovat do Vašeho života tímto způsobem, bude si s Vámi dělat, co se mu zachce.
Pokud si alespoň jeden z Vás, či jedna z Vás tohle vezme k srdci, nebo to vezme jako návod a zkusí to, moc bych si přála, kdybyste mi potom napsali, jaké úžasné věci, se Vám pak začali dít. A čeho všeho jste dosáhli.
Veru