Povědomí o existenci Božských archetypů se mi otevřelo tehdy, kdy mělo, v období mého přerodu dítěte v ženu. Vzhledem k podstatě mého archetypu naprosto logicky. Už tehdy mi přišlo naprosto fantastické a tajuplné, že žiju příběh, který žilo x tisíc – možná milionů – žen přede mnou. Už tehdy mi to přišlo jako skvělý a jednoduchý nástroj, díky kterému mi v 17ti letech byla nabídnuta pomocná ruka v podobě příběhu, kde jsem mohla odkrýt poselství pro moji cestu životem, kde jsem mohla najít, čemu se má moje duše naučit, mohla jsem se vyvarovat spousty nedorozumění a pádů do temnot Podsvětí, mohla jsem tam najít spoustu odpovědí, které jsem marně hledala – ovšem tehdy jsem si odnesla jen zklamání. Ano, byla jsem zklamaná, že co za archetyp „bezmocné spící pany“ to proboha v sobě mám. Smířená s tím, že to, co „se mi děje“, je pěkný shit, a potvrzeno archetypem – já jsem vůči tomu absolutně bezmocná.
I přesto všechno jsem nad tím 10 let přemýšlela, hledala informace v mytologii a o dalších 7 let později jsem dostala nevýslovnou chuť tomu přijít na kloub.
—————————
Mám alopecii. Od těch již zmíněných 17ti. V těch letech jsem to brala jako totální nespravedlnost. Ovšem je pravda, že jsem s tím vždycky uměla žít. A i přesto, že mě to několikrát setnulo a hodilo do oběti, vždycky jsem se zvedla a šla hrdě s hlavou vztyčenou dál. Bojovala jsem proti tomu. Bojovala jsem proti všem, co mi to způsobili, bojovala jsem proti sobě. Však já si tu spravedlnost vybojuji. Haha.
—————————
0 17 let později, od prvního setkání s mou Persefonou, se mi podařilo najít americkou psychiatričku, která se těmto archetypům věnuje. Nastudovala jsem si všechny možné materiály na toto téma, v češtině nebylo dostupné skoro nic. Ještě stále teď je to velká bída, ale už lze něco dohledávat i česky. Odkryla jsem za tu dobu nespočet tajemství svého podvědomí, zpracovala jsem si díky archetypu nespočet bloků – jsem rozumová, nestáčí mi poradit věci v podvědomí, musím si je sama po svém pochopit a pak až se kolečka dotočí tak, jak mají a mohu jít dál.
—————————
Z alopecie se nestal útočník, který mě přišel knockoutovat, kdy já se musím neustále bránit, být ve střehu, mít jeho pohyby pod kontrolou. Stala se z ní příležitost. Obrovská příležitost, která mě zavedla k archetypům, která mě zavedla k poznání nejcenějšímu, jakého v životě můžete dosáhnout. Poznání toho, kdo jste. Kdo jsem vlastně já, ta ryzí Veronika. V čem je moje jedinečnost. Co chci, co nechci, co umím, co neumím. Osekat se od sraček a najít tu pravdu. Tohle je moje mise. Pravda. Moje. Vaše.
Samozřejmě, že mi můj archetyp odkrývá svá zákoutí stále dál, a ještě díky tomu, že pracuji na Vašich mytologických archetypech, uvědomění jsou skokové a pochopení gigantické.
————————
Tady ještě na chvíli odbočím. Proč vlastně na sobě pracujeme? Proč je vlastně důležité být sama sebou? Navzdory sračkám, co nám život přichystal? Proč je fajn najít sebe sama?
Představte si, že se chcete dostat do obchodu a koupit si rohlík, který stojí 4kč. Místo toho, abyste odešli z domu dveřmi, nasedli do auta, otevřeli dveře obchodu, řekli, co si přejete, výměnou na Vaše peníze šli domů a rohlík si spokojeně snědli, rozběhnete se proti zdi, prorazíte zeď těsně vedle dveří, jdete do obchodu, který je od Vás 2km po rovné cestě, asi zhruba tak 5 let, protože jste to vzali přes sousední světadíl, nakonec, jakmile jste vystáli tu šílenou 2 letou řadu v obchodě, řeknete, co chcete, paní Vám nerozumí, rohlík už stojí 80x víc, vlastně už se ani neprodává, tak dostanete pytlíček s instantním rohlíkem, který si máte rozpustit v horké vodě, kdy voda už také neexistuje a vy s pocitem, že už ten rohlík stejně nechcete, jdete domů.
Oops, předimenzováno, ale pochopili jsme se. Že? Je fajn, když člověk odhodí ty nefunkční vrstvy ze sebe najde se, zjistí, co chce, kam jde, proč tam jde, kdy se tam dostane a vše jde naprosto jednoduše.
A proto na sobě pracuji, proto hledám sebe sama, protože pro mě je důležité žít si v hojnosti. V hojnosti obecné. Hojnosti všeho, na co si pomyslím.
————————
Takže ano, někdy, abychom pochopili tu svoji božskou podstatu musíme odhodit vlasy, jindy ztratíme cokoliv dalšího, potká nás jiná nepříjemnost, ale důležité je nevzdychat, neobviňovat, vstát z popela a jít si tu svou božskou podstatu uvědomit. Opravdově. Bez keců, bez výmluv. Bez obalu.
————————
Takže, kdy jsem se stala božskou?
Já jsem se jí nestala, já jí jsem. Od počátku své existence.
A vy taky! Že?
Veru